– na základě kterého jsem se rozhodla začít s ním pracovat a šířit dál moudrost, která je nám dostupná. ❤
Jak už jsem psala v článku o mé cestě do Peru, posvátné medicíny jsou již delší dobu součástí mého života a vděčím jim za mnohé. Ceremoniální kakao do mého života ale přišlo teprve nedávno. Pravdou je, že jsem měla na začátku tendenci jeho sílu podceňovat – a tak mi byla ukázána s takovou intenzitou, že si to asi budu dlouho pamatovat. 🙂
Začalo to tak, že jsem jeden večer seděla u nás na terase, koukala do lesa a ladila jsem se na to, že jsem připravena žít své poslání – a do toho mi přišla od kamarádky zpráva, že jedna krásná šamanka z Mexika (která je teď mou blízkou kamarádkou) souhlasila, že pro úzkou skupinku žen zorganizuje několikadenní zasvěcení do práce s ceremoniálním kakaem, jak se tomu ona naučila od stařičkých šamanů z Guatemaly.
Bylo to chvíli nato, co jsem rituálně ukončila období kojení mého synka, a tak jsem nadšeně souhlasila, že se přidám. Krásně se to poskládalo tak, že jsme zrovna jeli do Čech na výlet. Moc jsem toužila účastnit se Healing festivalu, který velmi rezonuje s mou duší, jen jsem nevěděla, jak bych to vymyslela, abych si ho mohla naplno užít – tedy ideálně sama. 🙂
Healing festival je nádherná akce, kterou každoročně pořádá krásný pár – Magda s Martinem – kousek za Brnem. Bez masa a bez alkoholu, plná inspirativních lidí, meditací, tance, radosti a lásky.
Stal se zázrak a sestra od mého muže přišla s nabídkou, že by si Samuelka odvezla k dědovi na těch pár dní a já tedy mohla využít prostor jen a jen pro sebe. Byla jsem v totální euforii při představě, že budu po víc než roce několik dní a nocí sama. Zároveň se ale ozvala jakási část mě, která začala pociťovat úzkost z toho oddělení – přecejen to mělo být poprvé, kdy bude Samuel ve dne i v noci beze mě.
Když jsme během kakaové ceremonie, která byla součástí našeho zasvěcovacího procesu, sdílely své záměry a to, co je teď v našem životě přítomné, posdílela jsem tyto pocity, které jsem zažívala.
Když věci vyslovíme nahlas, dáme jim o to větší pozornost a tudíž i možnost být viděny a případně uvolněny, poléčeny. I proto během mých ceremonií sdílíme na začátku v bezpečném prostoru nahlas své záměry – to, co voláme do života, anebo co v něm už nadále nechceme.
S postupující ceremonií, nastupujícími účinky medicíny kakaa a díky silnému poli léčivé energie, kterou jsme tam společně vytvořily, jsem v jeden moment cítila, že chce projít nějaká velmi silná emoce, která byla skrytá kdesi v hloubce.
Poddala jsem se tomu a začala jsem velmi intenzivně plakat. Tím, že se tělo cítilo v bezpečí, tak vyplavilo velmi starou vzpomínku, kdy mamka odjela na tři měsíce pryč a já jsem zůstala s babičkou – bylo mi rok a půl – podobně jako teď mému synkovi. Dovolila jsem si cítit starý zasunutý smutek a nechat své tělo od něj očistit.
Skoro každý máme různě po těle „zasunuté“ různé vzpomínky, emoce, bloky – a ty nám brání žít v absolutní svobodě. Pokud dokážeme tělu vytvořit podmínky, ve kterých se cítí bezpečně, postupně tyto kousíčky začneme odhalovat, propouštět a vracet se do celistvosti.
Náš společný čas v kruhu žen skončil, ale můj „proces“ pokračoval ještě druhý den. Jak už to prošlo přes emoční tělo, přišlo na řadu fyzické. A tak jsem strávila celý den zvracením – ke konci dne už ve veliké vděčnosti za tu možnost se zase o něco víc osvobodit od něčeho, co mě v životě brzdilo.
Den nato jsem ve veliké lehkosti vypravila synka na výlet za dědou a během festivalu, který jsem si maximálně užila, jsem si skoro ani nevzpomněla, že nějaké dítě mám. 🙂
A protože naše děti jsou mistři v tom odrazit, jak to my vnitřně doopravdy máme, tak si ani Samík nevzpomněl, že by mu nějaká maminka chyběla. 🙂
PS.: Obvykle kakao pracuje velmi jemným způsobem a jde o to, nakolik se procesu otevřeme – já to mám v životě občas přes intenzivní zážitky, ale o to rychlejší osvobozování a krásné změny. 🙂
Koho by lákalo mít ceremoniální kakao doma pro své osobní rituály, velmi doporučuji Cacao Amaité, což je krásný projekt mé mexické kamarádky.